Jak zarezervovat tranzitní hotel zdarma u China Eastern

Podávám hlášení o mém tranzitním hotelu. Docela sranda. Ihned za tubusem na nás čekala paní s mým jménem a dalšími pěti lidmi. Dala nám k vyplnění formulář nutný pro vstup do Číny.

Vyplnili jsme a poslala nás do fronty, kde se tyhle formuláře předávaly a snímali nám otisky prstů a kontrolovali ksichty na pasech. Na mě si paní musela zavolat pomoc, nevěřili mi, že tenhle unavenej ksicht je ten stejnej jako na mým pase – poučení: fotit se na pas nenamalovaná a s mastnejma vlasama.

Pak nám paní oznámila, že naše odbavené kufry zůstanou na letišti, ale na to jsem se jí musela prvně zeptat. Sama od sebe by nám to neřekla. Anglicky moc neuměla, ale když člověk zpomalil a přidal gestikulaci, pochopila.

Pak byla vtipná situace. Prej, že pojedeme busem do hotelu. Když jsme se po té kontrole našich ksichtů sešli, řekla nám: „You wait here, you go by bus." Otočila se na mě a řekla mi: „You are Evelína? You go to another hotel, you go by car."

Když jsem se snažila zjistit WHY? Nedokázala mi odpovědět. Byla úplně rozrušená, vyděšená, zmatená. Chudák. Dovedla mě k řidiči, ten mě naložil a jeli jsme. V tu chvíli jsem fakt nevěděla, jestli mám psát závěť a týpek mě někam unese a prodá do otroctví nebo jestli jedem na hotel. Neuměl anglicky ani HELLO. Ukázala jsem mu ten hotel, co jste mi poslali a on kýval, že tam jedem prej.

Na hotelu byla taky sranda. V názvu hotelu mít international a neumět mezinárodní řečí – angličtinou mě fakt pobavilo. No nic!

Byla jsem připravená, nažhavila překladač a bylo to. VPN nebylo třeba, měla jsem zaplacená mezinárodní data přes aplikaci Airalo, doporučuji. 5GB za 17$ americkejch (pozn. red.: s kódem SIMONA9285 pak získáš ještě pár dolarů slevu).

Na recepci po mě chtěli nějaký booking code, prej od vás. Ukázala jsem jim email od vás s printscreenem o zabookování hotelu s QR kódem. Dali mi kartu k pokoji, kartu na snídani, a zeptali se mě, kdy mám být zas na letišti. Ukázala jsem letenku a recepční řekla: „Ajjj that's late. We will take you by car. Be here at 21."

Na pokoji jsem neměla časové omezení a mohla tam být vlastně od těch 8 ráno, kdy jsem přijela, do těch 21h večer, zato ostatní v tom jiném hotelu byli vykopnuti ve 14h, jak jsem zjistila později. Alespoň je prej taky odvezli zpátky na letiště. Jo a jeli teda taky autem ne busem, jak paní tvrdila na začátku.

Vyspala jsem se a když jsem přišla na recepci, okamžitě ke mě spěchali dva maníci, jeden v obleku, jeden řidič. Řidič mi vzal kufr, ten v obleku se mě ptal na terminál, nevěděla jsem. Ukázala jsem mu letenku a on vysvětlil řidiči, kam má jet. Zase mi nic neřekl a já nevěděla. Dovezl mě na správný terminál. Uff.

Byla jsem hrozně nadšená a hrozně zmatená, že mám takové privilegium a normálně jsem si říkala že to je sen, že jsem omdlela v letadle a zdá se mi to, protože jinak je to fakt luxus.

Hotel byl tak na 3 hvězdy, luxusní lustry a veřejné prostory, pokoje zastaralé, prodřené koberce, zašlá okna, netěsnila, lednice hučela.

Za mě top! Už stačilo jen aby zdravili a otevírali mi dveře a cítila bych se jak VIP princezna. Haha!

Lety i s přestupem proběhly v pořádku. Z Budapešti jsme letěli z B13 na čas. Na místech byl už připravený polštářek, sluchátka a deka. Asi po hodině jsme dostali jídlo. Na výběr bylo buď beef (nudle s vepřovým) za mě super nebo sea food (omáčka s krevetami a rýže) pak mistička s ovocem. Džusík a sušenka a krabička s takovým Ceasar salátkem a houska k tomu. Asi tři hodiny před přistáním jsme dostali ještě jedno jídlo. Víceméně to stejné beef s kaši nebo kuřecí s rýži a mističky s ovocem, zeleninou, džusík. Přiletěli jsme na čas. Gate 144.

Na letišti jsem šel ne na tranfer, ale opustit letiště. Všechno dost intuitivní. Pak jsem vyplnil ty krátkodobý víza. A stoupnul si do fronty na vpuštění do země.

Všiml jsem si jedné paní, která tam dost intenzivně pobíhala s papírem a aktivně někoho hledala, ptala se tam lidí. A pak když šla kolem mě, tak na tom papíru měla moje jméno. Řekla mi (anglicky tolik neuměla, spíš to namluvila čínsky do překladače a ukázala mi to v angličtině), že ten původní hotel byl zrušenej a že mám jinej.

Bylo asi 6:30 s tím, že mě nasměrovala, odkud mi jede shuttle na hotel (nástupiště 6) a v kolik (v 7:55). Pak mi ještě pomohla s vyplněním těch víz, že tam napsala čínsky adresu toho hotelu a v klidu jsem vstoupil do země.

Prošel si pěkný a přehledný letiště. Šel jsem do Subway vyzkoušet Alipay a v pohodě (měl jsem tam z domova přidanou Revolut Visa kartu), Cash jsem tedy nevybíral, ale kdybych jel znovu, tak bych si něco málo vybral. Atm na letišti je a výběr jsem zrušil až v posledním kroku, kdy to chtělo nějaký poplatek.

Letištní wifi fungovala i pro messenger, whatsapp ne. Když jsem zapnul expresvpn (týdenní trial verze zdarma) nebo thunder (free), tak šlo všechno v pohodě.

V 7:30 jsem šel na bus a v 7:45 se tam záhadně objevila ta paní, aby si ověřila, jestli jsem to našel a říkala mi, kdy jede poslední bus z hotelu (ten jsem nepotřeboval, jel jsem pak z města).

Na hotelu rychlej check-in. Ten hotel ještě ani není na mapách.cz, ale v pohodě, pěknej, jen tedy bez snídaně. Sprcha, spánek 8:30-13:30, což bylo super a pak mi paní na recepci zavolala taxi, které mě dovezlo asi 10min na nejbližší metro.

Lístek na MHD jde koupit celodenní asi za 18/20 juanů, ale jen v okénku, což jsem se dozvěděl zpětně. Takže jsem si koupil u automatu kartu za 30, na které bylo 20 kreditu a jezdil na to. Byl jsem v centru na Pearl Tower, pak přejel metrem k Yu Garden (zavírá v 16:30), byl jsem tam 16:50 ale i to okolí je moc pěkný, takže jsem nelitoval. Pak to prošel pesky na The Bund. V 18h je slavnostní rozsvícení města (takovej českej orloj, na kterej lidi čekají). Pak jsem došel na linku 2 v ty obchodní ulici a jel směr letiště.

Jen jsem si vystoupil a přestoupil na Maglev, což bylo pro mě cool. Na letišti byly kontroly v klidu, pak jsem pokračoval letištním metrem na gate 121. Byl jsem 18,5h v Šangaji, uteklo to a byl to super zážitek!

Let na Zéland byl v podobném duchu jako do Šanghaje, jen jsme měli horší letadlo. Dvakrát jídlo beef s rýží (bez výběru) a párky s rýží nebo krevety s rýží a lehký turbulence. Zavazadla jsme v Šanghaji dle očekávání nedostali a v pořádku dorazily na NZ. Biosecurity je o náhodě, ale ani mě neposlali k rentgenu, prosel jsem i s načatou čokoládou a zabalenými oříšky. Obojí jsem mu ukázal a on, že v pohodě. Dost řeší turistické boty a tyhle věci na hiking.

Aplikace, které doporučuju: Alipay, AMap, Google translator (offline čínština+angličtina+čeština), Thunder VPN. Tohle bohatě stačilo.

• paní „dispečerka" od aerolinek, s mým jménem na papíře mě odchytla až u fronty na visa
• přes lámanou angličtinu a překladač jsem pochopil, že před letištěm je parkovací dům, kde jsou čekací místa na taxíky, označeno D5 na sloupu například, nešlo to minout, tam že na mě bude čekat za 20 minut auto, kdybych byl víc v pasti, určitě by mě dovedla až na místo, ale vypadala, že neví co dřív
• Thunder VPN fungovalo ok, všichni mají data na telefonech, takže i mimo signál wifi nebyl problém s překládáním
• obstojně anglicky neuměl nikdo s kým jsem se potkal, a i s překladačem je to takové hádání, co se vlastně snaží říct, když je to trochu složitejší formulace
• cestou tam mě odchytlo pět Číňanů a každý se mi pokoušel prodat odvoz taxíkem
• pak jsme se viděli ještě jednou s paní dispečerkou na parkovišti, kam vedla někoho dalšího, znova volala na číslo hotelu s tím, že auto je na cestě a mám čekat dál
• odvoz do hotelu byl osobním autem, poslaným z hotelu, stejně i nazpátek, objednáno na recepci
• check-in byl hned, jak sem přišel, cca v osm ráno; zdarma byla i snídaně formou naber si sám
• tři hodiny dříve na letišti pro odlet takto v noci bylo zbytečně moc
• rentgen byl hned za vstupem, tak jsem si myslel, že jsem prošel kontrolou a napustil si vodu, kterou mi pak sebrali, ale jsou tam všude automaty na pitnou vodu, voda z vodovodu není ok
• co jsem četl o letišti v Šanghaji tak moc přívětivě pro spaní/čekání není uzpůsobeno, ale našlo by se tam pár míst kde by se dalo i lehnout
• k vízům do Číny se snímají otisky prstů, věc kterou kdybych viděl předem tak možná zvážím, jestli vstup do Číny vůbec podstupovat
• v Aucklandu je všecko automatizováno až k deklaraci na biosecurity, tam jsem teprve vytáhl příletovou kartu. Jediné s čím byl problém bylo, že vezu zásobu léků na předpis, víc jak na tři měsíce, prozíravě jsem si nechal orazítkovat papír od doktora. Proof of funds ani nic jiného nikdo nechtěl. Obecně na letišti všichni příjemní a snaží se pomoct. Do pasu jsem žádné razítko nedostal, všechno je v evidenci elektronicky, ptal jsem se

Economy class China Eastern obecně: mám 192cm/100 kg – místo na nohy OK, ale bez větší rezervy. Představoval jsem si to určitě horší, ale 12 hodin jsem dal. Jídlo překvapivě slušný, čekal jsem to také horší, obdržené jídlo bylo prostě „plnidlo" a dobrá zábava na ukrácení času. (nejhorší věc byla jakási „řaso-zelí" v šíleně slaném nálevu) ale za tu cenu – co by člověk chtěl. Horší to bylo s nabídkou nápojů, zvláště na trase Šanghaj – Auckland a zpět byla frekvence návštěv letušek s nabídkou nápojů minimální a když už tak rozlévaly vodu opatrně jako do náprstku. Takže nápoje rozhodně v dostatečném objemu doporučuji vlastní.

LET TAM: po příchodu do terminálu ke stolkům, kde se vyplňují kartičky pro dočasný vstup na nás čekala zaměstnankyně aerolinek v uniformě. Měla vytištěnou A4 s našimi jmény. Předal jsem ji papír s QR kódem od vás pro tranzitní hotel. Když viděla QR kód a čínské znaky okolo, tak si viditelně oddechla. Byla vybavena online překladačem do angličtiny – sama anglicky nemluvila. Ptala se (přes online překladač) jestli si budeme vyzvedávat zavazadla. My že ne – podruhé si oddechla. Po výstupní prohlídce na nás čekala za imigračním úředníkem a odvedla nás boční cestou k parkovišti u letiště, kde na nás čekal šofér v klimatizovaném autě. A převezl nás do hotelu.

LET ZPÁTKY: po příchodu do terminálu ke stolkům, na nás nikdo nečekal. Ptali jsme se paní u informací. Anglicky neuměla a ani s překladačem nevěděla co chceme, zavolala si pomoc. Po cca 20 minutách se objevila další paní. Opět nám pomohly vytištěné dokumenty s QR kódem, kdy sama zavolala paní z aerolinek. Paní si nás našla, měla ještě jednu klientku. Pak se opakoval vstupní rituál do země. Druhá paní již mluvila anglicky výborně, opět se ptala, jestli si budeme vyzvedávat zavazadla – také si oddechla. Dále nás odvedla boční cestou k parkovišti u letiště, kde na nás čekal šofér v klimatizovaném autě. A převezl nás do hotelu.

Tranzitní hotel: Čtvrt je na periferii Šanghaje. Ostrou jízdou cca 35 minut z letiště. Čtvrť je bezútěšná, rozhodně nic načančanýho, prostě syrová Čína. Problém je hlavně s platebními kartami, mimo hotel je prakticky nikde neberou. Alipay je jasná voba. Je dost času se podívat do centra, určitě tento zážitek obohatil naši dovolenou. Hotel samotný je SKVĚLÝ – možnost po 12 hodinovém letu se vyspat, vysprchovat… k nezaplacení, při transferu si člověk připadá jak VIP. Snídaně – skladbou jídel jde o skvělé osvěžení oproti tradičním kontinentálním snídaním – dost jsme si to užili. Pokoj – nadstandardní pohodlí, ticho, čisto – bohužel je ale znát, že se v Číně kouří, takže všeobjímající zápach z cigaret byl jediný mínus na celém pobytu. Příjezd jsme měli brzy ráno okolo 6-7 hodiny, odvoz na letiště si s námi domluvili už při příjezdu (opět anglicky přes překladač – anglicky v hotelu neuměl opravdu nikdo). Na pokoji nás tedy nechali až do cca 22:00 hodiny (odlet byl myslím v jednu v noci). Transfer na letiště proběhl jednou zcela prázdným letitým mikrobusem (svým způsobem dost zážitek), podruhé standardní dodávka.

Fotky od Martina R.

Po příletu jsem strávil poměrně dost času na pasové kontrole. Nějak se jim nezdál můj pas a pořád něco zkoumali, ale nakonec mi udělili 24hodinové tranzitní vízum. Na příletech na mě bohužel nikdo nečekal. Neviděl jsem nikoho s cedulkou se svým jménem. Chvíli jsem tam bloudil, ale nic. Nakonec jsem to vzdal a odvoz na hotel si zařídil sám.

Za to si ale můžu částečně sám, protože jsem zapomněl vypnout režim letadlo. Udělal jsem to až na Zélandu a zjistil jsem, že mám několik nepřijatých hovorů a jednu SMS, které jsem moc nerozuměl.

Po příjezdu na hotel už bylo všechno v pořádku. Bez problémů mě ubytovali a rovnou jsem si domluvil odvoz na letiště. Na pokoji jsem byl sám a nechali mě tam celý den. Přijel jsem na hotel kolem 8 ráno a zpět na letiště odjížděl kolem 20:30. Jednou mi zavolali z recepce, jestli by mi nevadilo posunutí odvozu o půl hodiny.

Celý den jsem prospal a do města jsem se nakonec nepodíval, ale za to si můžu sám. Před cestou jsem strávil víkend v Budapešti s kamarádem, který mě den před odletem ukecal na pivo a noční termální lázně. Spát jsem šel až ve 3 ráno a v 7 už vstával. Na druhou stranu to mělo výhodu – po příletu do Aucklandu jsem neměl žádný jet lag a hned jsem se přizpůsobil místnímu času.

Chci dát zprávu o našem cestování na Zéland a zpět. Předem chci ještě jednou mega moc poděkovat za vaši pomoc, uvědomuju si, kolik energie a stresu jste nám ušetřili. Nejen co se týče letenek, ale i všech zkušeností, informací atd.

Zkušenost s Čínou byla tedy výživná (při cestě tam jsme celý den prochodily a projezdily Šanghají), rozhodně se propsala do vzpomínek. Slíbila jsem, že dám zprávu o průběhu přestupů v Šanghaji. Cestou tam jsme neměly hotel, takže jsme většinu dne byly ve městě a na přestupu bylo vše ok (až na všudypřítomný kontakt s tamní dystopií). VIP salonek jsme nakonec nevyužily, našly jsme si fajn klidné místo u Starbucksu, kde se dalo i natáhnout.

Cesta zpět byla na zážitky stran transferu bohatší. Na hotel jsem se hodně těšila, byla jsem nachlazená a bolela mě záda. Po příletu do Šanghaje po 4. ranní na nás ale nikdo nečekal. Do dneška nevím, čím to mohlo být. Na pasové/otiskové kontrole si nás vzali na chviličku kousek bokem a něco děsně zkoumali v našich pasech a je možné, že nás pak vypustili jinou cestou, než bychom šly bez toho, ale jak na to vzpomínám, zdá se mi to spíš nepravděpodobné. Když jsme dorazily k místům, kde stáli všichni „čekači" s cedulkami, na nás nečekal nikdo. Ověřovaly jsme to opakovaně, dlouho, hledaly support v China eastern information stánku (to bylo absurdní, slečna nás poslala do 2. patra, kde nebylo nic než východ k parkovišti/metru, vypadala zmateně), ale fakt jsme nikoho nenašly. Po cca hodině a půl jsme řešily, zda se na to vykašlat nebo se dostat do hotelu na vlastní pěst s rizikem, že když nás nevyzvedli, nepočítají s námi a neubytují nás. Ale neuměla jsem si představit se zády strávit den na nohou, tak jsme to riskly. Odchytli nás lidi z Didi, určitě jsme zaplatily asi 2-3x víc než bychom měly (neměly jsme cash, tak jsme jely oklikou, abychom mohly zaplatit v nějakém spřáteleném obchůdku), ale i tak to bylo o mnoho víc.

NICMÉNĚ konal se happy ending. Když jsme vešly do hotelu (asi v 8:45), byl tam na recepci kromě 2 žen, které neuměly anglicky i muž, zdál se být asi vedoucím pracovníkem a ten se hned ptal, zda jdeme z letiště a věděl, kdo jsme. Říkal, že jejich řidič na nás 2 hodiny čekal a opakovaně jim do hotelu volal. Ale že nás tam měl doprovodit někdo přímo z China Eastern. Jestli jsme se s někým takovým minuly, nebo tam nebyl, to už nezjistíme. Pán byl ale strašně vřelý, hodný, zjevně nás litoval. Okamžitě poslal na (super) snídani a check-out z hotelu a odvoz nám dal na 22:30 (odlétaly jsme v 1:50). Takže to byla skutečná lahoda, to ti fakt povím.

Zajímavá byla i odpolední procházka, protože tohle byla zóna, kam už žádné MHD nejezdí a byla to zas o dost jiná Šanghaj než ta z první návštěvy. Dopadlo to super a jsem fakt ráda, že jsme to riskly a dorazily do hotelu samy.

NZETA: Prokázání, že máme platné NZETA po nás chtěli hned na letišti v Budapešti. My jsme si zařizovali vše hodně dopředu, ale mohlo by to být asi pro někoho překvapení, že to třeba nechtějí vidět až na Zélandu, tudíž je potřeba mít zařízené a přidělené již před odletem.

Jídlo v letadle: Asi to nebude pro nikoho překvapení, nicméně jídlo v letadle bylo… nic moc. Řídila jsem se tím, že když jsem slyšela „chicken", tak jsem si to dala, bohužel ale v jednom případě se nejspíš jednalo o kuřecí vnitřnosti s rýží a je mi špatně ještě teď když si na to vzpomenu. Proto bych nepodcenila přípravu ani v této oblasti a nabalila si s sebou nějaké občerstvení, přece jen lety jsou dlouhé. Co mě překvapilo, tak v nočních letech nebyl problém rozsvítit celé letadlo ve 4 ráno a začít podávat jídlo, asi bych si bývala koupila masku na oči, kdybych to věděla. Pokud spíte a nereagujete (nebo za vás spolucestující oznámí, že jídlo nechcete), dostanete samolepku na sedadlo a můžete si jídlo dát později. Na ovladači u obrazovky na sedadle je ikona panáčka, který přivolá letušku/stevarda. Kromě zmíněných kuřecích vnitřností jsme měli také vajíčka s párkem, rýži s malými krevetkami v rajčatové omáčce a nudle s kuřecím. V rámci každého jídla jsme také dostali ovoce, nějaký nápoj a bramborový salát, nebo nějakou další drobnost.

Přestup v Šanghaji: Měli jsme přestup v Šanghaji při obou směrech cesty. Docela hezky nám to vyšlo tak, že při cestě tam jsme měli salónek (zpřístupněný 3h před odletem – přičemž odlet jsme měli ve 22h večer) a při cestě zpátky jsme měli tranzitní hotel. Proto jsme se rozhodli při cestě tam si užít denní Šanghaj (a pak se pokusit spát na letišti) a při cestě zpátky večerní Šanghaj (a pospat si dopoledne v hotelu).

Bylo nám doporučené nainstalovat si VPN, zprovoznit si Alipay na placení (propojit s platební kartou) a také si stáhnout Didi taxi, což je čínská obdoba Uberu/Boltu. Měli jsme vše funkční na Android telefonu, na iOS jsme nezkoušeli. Vše lze udělat už v ČR a doporučuji to tak udělat. Zároveň určitě doporučuji si vzít hotovost, my jsme měli v přepočtu asi 3000 CZK. Na letišti (stejně jako skoro všude v Číně) byla fakt kosa, na letišti bylo pítko na vodu s horkou i studenou vodou, takže koupit si kelímek a čaj není vůbec špatný nápad.

Temporary entry – Čína: Nejvíc nás potrápil vstup do Číny, a to v obou případech. Po příletu je důležité jít na Arrivals (nikoli transfer) – asi by to normálnímu člověku doplo, ale po 12 hodinách v letadle téměř bez spánku jsme z toho byli zmatení. Při cestě tam jsme si vše zařizovali sami, naštěstí asi 4. člověk u přepážek pro imigrační nás navedl, jakou kartičku máme vyplnit a kam jít. Je potřeba vyplnit kartičku, která je bílá a má na sobě modrý pruh a má v názvu TEMPORARY ENTRY. Pozor, nestačí vyplnit pouze Arrival card (celá karta je modrá). Poté jsme šli do sekce, která byla od vstupu nejdále (nejvíce vpravo). Také je při prvním vstupu potřeba nechat si vzít otisky prstů. Na to mají automaty před vstupem do fronty na přepážky. Tohle stačí udělat pouze při první cestě, při cestě zpátky už jsou vaše otisky evidované a navázané na cestovní pas. Jsme rodina jejíž členové se jmenují Jan, Jana, Jana a Kateřina a s těmi podobnými jmény jsme měli několikrát taky příhodu. Stejně tak s místem narození v neexistující zemi – Československu. Při cestě zpátky na nás v této sekci čekala paní s papírem s našimi jmény, nicméně ani ta to nevěděla, takže na to nespoléhat.

Při cestě tam jsme se po vstupu do země marně snažili využít Didi taxi aplikaci (nevěděli jsme co tam zadat jako starting point), nakonec nás odchytil nějaký Číňan, který se tvářil jakože nám s tím pomůže (měl na sobě nějakou kartičku na krku s nápisem uber, vypadalo to docela legit), ale ve finále nás prostě dal do nějakého auta a platili jsme v přepočtu asi 600 Kč za hodinovou cestu do Yu garden (kam jsme chtěli) v hotovosti. Bylo to OK. Návštěvu Yu garden doporučujeme, bylo tam tolik vjemů, že jsme úplně zapomněli na únavu. Na cestu zpátky na letiště jsme již opravdu Didi využili a proběhlo to OK. Stejně tak jsme Didi využili i při cestě zpátky do Budapešti.

Salónek: Salónek na letišti se nacházel u vstupu 36/39 za security kontrolou. Prokázali jsme se QR kódem z aplikace a vše bylo ok. V salónku je možnost se osprchovat, což jsme nevyužili, protože jsme s sebou neměli ručníky. Dále tam bylo občerstvení formou bufetu. Osobně doporučuji jejich polévku, uvaří vám na místě nudle, zalijí je vývarem a vy si pak dle libosti můžete přidat např. mleté maso s ochuceným olejem, to mi chutnalo moc.

Tranzitní hotel: Předem jsem si do telefonu uložila printscreeny z aplikace od vás. V případě tranzitního hotelu na nás čekala paní před vstupy k imigračnímu. Měla naše jména vytištěná na A4. Nevěděla, jaké kartičky máme vyplnit, ale celkem uměla anglicky. Chvilku tam zběsile lítala s našimi pasy a na nějakém automatu je skenovala. Automat pak vyplivnul arrival card s našimi údaji, které tam nechala ležet jen tak, takže jsem se sama postarala o to, aby se to neztratilo – doporučila bych být obezřetný.

Potom na nás počkala za kontrolou a dovedla nás na parkoviště, kde čekal shuttle bus do hotelu (na busu bylo napsané jméno hotelu). Jízda byla poměrně divoká a rychlá, autobus byl hodně cítit cigaretama.

Po příjezdu do hotelu, který působil jako nějaký palác, nás u přepážky checknuli a bylo nám řečeno, že můžeme v hotelu zůstat až do 10 do večera (asi nemusí být pravidlem, měli jsme info, že můžeme počítat s checkoutem spíš okolo 14:00) a odtud nás pak odvezou shuttlem zpátky na letiště. Manažer hotelu uměl dobře anglicky a doporučil nám, kam vyrazit. Jediné co je dobré zmínit, kartička do pokoje fungovala jen do 12:00, takže po tomto čase bylo potřeba si zajít na recepci a nechat si kartu znova aktivovat.

Dostali jsme pro 4 lidi 3 pokoje (6 postelí). Všechny pokoje byly stejné, dvě velké postele, koupelna, fén, ručníky. Pokoje byly celkem cítit stářím a cigaretami. V hotelu byla hrozná zima, ale v pokojích se dalo zatopit přes termostat. U snídaně byla podobná nabídka jako v letištním salónku – nudle, polévka, spousta neidentifikovatelných věcí, ale i vajíčka, toasty, jam, máslo, ovoce. Moc dobré bylo „smažené nic" – taková kroketa s krémem uvnitř.

Přílet na Zéland: Do deklarační karty jsme napsali úplně všechno, včetně péřových bund. Neměli jsme při vstupu na Zéland žádný problém. Kontrola však trvala dost dlouho a byli jsme na letišti asi 2 hodiny. Jeden tip/fuckup: měli jsme v Aucklandu objednaný hotel po příletu a využila jsem taxi od bookingu. Booking garantuje, že na vás taxi bude čekat max. 45 minut po příletu, což jsme samozřejmě nestihli. Tuhle službu bych nedoporučovala. Naštěstí v Aucklandu bez problému funguje Uber. Pokud máte více kufrů, zvolte Uber Comfort.

Fotky od Katky K.

No, byl to zážitek teda… oba lety teda byly v pohodě (jen ja byla jetá asi z klimatizace jakýsi moribundus)… no… ale ta Čína… jako „pár" Číňanů jsem už potkala, tak mě asi tolik nepřekvapilo jejich chování. Jen, jak jsem měla ten moribundus, bylo to naprd, že jsem chtěla jen jít spát.

Vystoupila jsem z letadla, vyplnila jakýsi papírek na vísa a vystála frontu (skoro 2x protože mi nejdřív dali blbý papírek). Ale pak kontrola v poho a na letišti jsem hledala (tak 40-50 min po příletu) člověka s cedulkou s mojim jménem. U výstupu bylo tak 5-7 lidí, takže jsem fakt nemohla přehlédnout. Ještě jsem se vracela, šla na informace (problém byl, stáhla jsem si jen vpn tunnel bear a to nešlo). Říkala jsem si, že se s víc VPN drbat nebudu, protože stejně jsem si stáhla offline slovník a nic extra jsem v Číně v plánu neměla.

Na informacích mi řekla, že mi nepomůže, musím jít za China Eastern Airlines… a poslala mě za nějakým týpkem, ten mi řekl, že mi nepomůže, že musím počkat půl h na někoho z CHEA. Ženská neochotně přišla a pomocí mobilu (překladače) mi sdělila, že když mám adresu, můžu vzít taxika a do hotelu se dopravit. Já řekla, že za to nechci platit, protože to má být poskytnuté leteckou společností, ona mi řekla, že s tímhle hotelem nespolupracují (pak jsem se dověděla, že je manager CHEA). Aspoň řekla sorry a odešla.

Tak jsem šla na nějaký jiný „customer service"… Tam mi pomohli, všechny jsem je svojí storkou aspoň hodně pobavila. Zavolali na hotel, tam řekli, že prý řidič na mě čekal víc jak hodinu (to teda fakt nevím kde!), ale že přijede, a poslali mě čekat k nějakým dveřím. Paní mě tam nějak našla a pak už dovedla k taxiku a do hotelu. Tam jsem dokonce měla i snídani (ale nebylo mi nejlíp, tak jsem byla jen smutná, že nemůžu všechno to jídlo ochutnat) a šla se pokusit spát.

Boarding atd. vše v pořádku. Jak někdo psal ve zkušenostech s lety, doporučuji vzít si vodu, něco k jídlu s sebou, servis nebyl moc častý.

Na letišti i hotelu mi fungovala wifi s Thunder VPN. Všechny aplikace běžely bez problémů. Úředníci, ke kterým jsem se dostala, uměli anglicky. I když bylo trochu komplikované, co vše vyplnit, a vzalo to dost času, vše dlouze kontrolovali, doporučuji mít víc času, když jde o přestup.

Na letišti na mě nikdo nečekal z hotelu. Došla jsem na informace, ukázala QR kód, měla jsem i telefonní číslo hotelu a oni tam zavolali, ať pro mě přijede řidič. Taky uměli anglicky, na něco použili překladač. Do hotelu nakonec volali víckrát, podle mě nikoho neposlali. Čekala jsem asi hodinu a půl, než někdo dojel. Pán přijel s minibusem, ve kterém jsem byla sama. Anglicky neuměl.

V hotelu recepční anglicky uměla, i když špatně, té jsem rozuměla asi nejhůře. O jídle mi nic neřekla, ale zeptala jsem se sama a dala mi kartičku na jídlo. To platilo jen pro snídani, která se vydávala do určité hodiny, tak jsem tam šla hned – to doporučuji, pak se zavírá. Byla jsem unavená a najezená z letadla, takže jsem se domluvila s kuchařkou (uměla anglicky), že mi dají boxy a vezmu si jídlo na pokoj. Přiletěla jsem ráno, vzala jsem si oběd i večeři na celý den. Snídaně byla všehochuť, bufet.

Na pokoji jsem byla sama. Pokoj zakouřený, což bylo asi nejhorší (pozn. red.: při bookování tranzitního hotelu se dá zaškrtnout nekuřácký pokoj, doporučuji to udělat). Bohužel tam nešla elektřina, kromě jedné zásuvky s lampičkou, takže mě zachránila powerbanka.

Check-out mi dali sami na recepci. Pak mi ho ještě změnili, protože byl zrovna nějaký čínský svátek a na letišti se nepracovalo v plném provozu. Odjezd byl se stejným řidičem a vše proběhlo standardně až do odletu.

Cesta byla super, na to že to bylo přes 40 hodin, tak to neskutečně uteklo. Po cestě do Šanghaje žádný problém. V Šanghaji nás hned čekala paní, která nám se vším pomohla a dovedla nás až k odvozu na hotel. Na hotelu taky žádný problém. Když nešla angličtina, offline překladač nás zachránil. Odvoz zpět na letiště jsme si domluvili na recepci taky bez problému, vlastně nám spíš oni oznámili čas a my se jen dostavili. Kromě řidiče, který jel 150 na 60, nebylo nic špatně. Na cestě z Šanghaje do AKL byly nejprotivnější letušky, které jsem za svůj život viděla, a nedostali jsme sluchátka, ale kromě toho dobrý. Jídlo bylo taky v pořádku.

V Šanghaji je dobré se připravit na to, že nikde neberou naše platební karty, takže je potřeba si buď vybrat, nebo mít jejich platební aplikace.

Doporučení: koupit si v metru na servisním pultíku denní jízdenku, všechno je poměrně daleko od sebe. Co se týče VPN, perfektně mi fungovala aplikace Leaf.

Naše cesta na Nový Zéland začala v Budapešti. Letěli jsme přes Shanghai, kde jsme měli naplánovaný 19hodinový layover a poté směr Auckland. Na cestu jsme se připravovali důkladně, jelikož jeden z nás letěl kvůli změně příjmení na „starý" pas. Ze zákona je pas platný po svatbě ještě 3 měsíce, ale nevěděli jsme, zda tenhle fakt budou všichni úředníci v Číně vědět a respektovat. Měli jsme připravený „nový" pas, oddací list s apostilou přeložený do angličtiny a vytisknuté všechno co šlo.

Již v Budapešti nám při check-inu zavazadel zkontrolovali novozélandská víza, která jsme poté už nikde ukazovat nemuseli. Zavazadla nám letěla přímo do Aucklandu, což bylo vzhledem k plánovanému výletu po Shanghaji super!

Z letu s čínskými aerolinkami jsme měli respekt, ale všecho bylo naprosto v pořádku včetně jídla, prostoru na nohy i celkového servisu. Po přistání jsme šli po cedulích arrivals a po chvilce našli tu správnou bránu imigračního oddělení. I přesto, že jsem z recenzí četl, že mám vyplnit „arrival card" i „temporary entry card", jsem na radu strážníka neudělal, což byla chyba a musel jsem správnou kartičku vyplňovat znovu. Takže vyplnit arrival i temporary, které jsou na jednom bílém papíře s modrým pruhem, a nenechat se zmást tím, že většina lidí vyplňuje pouze arrival card. I přes napjatější atmosféru nám na imigračním dali 240hodinová víza. Ptali se pouze na to, jestli zde máme pouze přestup, jestli máme zajištěný hotel (ukazoval jsem potvrzující SMS) a pár doplňkových otázek. Hotel od letecké společnosti jsme měli díky CzechKiwis zajištěný dopředu.

Po imigračním jsme dorazili do příletové haly, kde jsme hledali někoho z hotelu s cedulí. Po chvilce jsme potkali paní, která už nás vyhlížela a říkala, že se mi nemohla dovolat – doporučení: vypnout režim letadlo po příletu, ale hovoru bych se bál skrz vysoký tarif. Spíš se připojit na wifi a napsat iMessage. My měli koupená data do Číny (3GB za 4 dolary) přes aplikaci Airalo, kde vám na 3 dny udělají eSIMku (pozn. red.: když zadáš při prvním placení slevový kód SIMONA9285, dostaneš 3 USD slevu a já taky), aplikaci pro Didi taxi a Alipay, se kterým se dá všude platit. Paní nás dovedla ke spícímu řidiči osobáku a ten nás dovezl na hotel.

Na hotelu o nás věděli, měli jsme připravený i vytisknutý papír s QR rezervací, ale ten asi ani nechtěli. Jen jsme potvrdili jména a dali jim pas na oskenování. Navazující let jsme měli o půlnoci, takže nám řekli, ať jsme 20:30 nachystaní na shuttle bus a že snídaně je ve čtvrtém patře. Pokoj byl krásný, čistý, ale na wifi se nám připojit nepovedlo.

Doporučujeme návštěvu místní zoo (Shanghai Wild Animal Park). Tam i zpět jsme se dostali pomocí Didi taxi.

Po příletu do Aucklandu jsme šli na „obávanou" bio security check. Deklaraci jsme vyplnili v papírové formě v letadle. Na kontrole se nás pán pouze doptal, co vezeme za ovoce a jestli máme outdoor vybavení, a bez kontroly zavazadla nás pustil dál. Aplikace, co jsem použil: data na eSIM (díky tomu jsem vůbec nemusel řešit VPN), offline Google překladač (čeština, angličtina, čínština), Alipay, Didi taxi, Mapy.cz s offline Shanghají, Google Maps. Z letu na starý pas jsme měli velký respekt, ale všechno proběhlo hladce a do Aucklandu jsme doletěli bez jediného zádrhelu.

Při příletu na letiště nás (mimo množství kamer) zaskočilo, že se z jednoho terminálu na druhý musíme dostat metrem. Kvůli tomu jsme tam bloudily, ale přes offline překladač nás pracovníci letiště navedli. Z Terminálu 1 jsme se dostaly metrem na Terminál 2, je to jedna zastávka.

A teď k cestě na hotel – my měly domluvený Primus Hotel Shanghai Sanjiagang. Ještě než jsme se dostaly k vízům, už mi volala paní, která měla na starost naši dopravu. Nerozuměly jsme jí anglicky absolutně nic. Mluvila asi deset minut, domluva žádná. Předala telefon druhé paní, ta taky něco říkala, opět jsme netušily co. Po deseti minutách jsem telefon vypla. Řekly jsme si, že se na hotel dostaneme třeba taxíkem, byl dost blízko.

Skvělé bylo, že jsme u víz potkaly našeho krajana, který nám doslova zachránil zádele. Tímto zdravíme Kubu a ještě jednou díky! Vyplnily jsme víza (na druhý pokus – vyplňujte BÍLÝ papír!). Prošly kontrolou… za kterou nás, světe div se, čekala ta paní, co nám zařizovala odvoz (s cedulkou s našimi jmény) – ano, ta, které jsem vypla telefon. Musela na nás čekat tak dvě hodiny, takže nebyla zrovna nadšená.

Oznámila nám, že na hotel jede buď za hodinu autobus, nebo můžeme taxíkem. Měly jsme toho plné zuby, tak jsme zvolily taxík. Jenže neberou karty, jen cash nebo jejich čínskou aplikaci. Naštěstí tam byl Kuba, který nám půjčil 200 yenů (pozor – v taxíku vám peníze nevrátí – musíte si rozměnit!). Cesta tam stála 40 yenů, zpět 55 yenů.

Na hotelu jsem si v klidu stáhla jejich aplikaci a dál jsme fungovaly přes to. Po té náročné cestě vás bude zajímat jen to, jak se dostat co nejdřív do postele. Cesta zpět z hotelu na letiště už byla bez problému. Asi jsme si měly víc nastudovat, minimálně stáhnout jejich appku na placení. Snad se někdo díky našemu zážitku tomuhle vyhne. Reálně, nepotkat Kubu, tak asi nocujeme na letišti.

Momentálne som na hoteli v Shanghaii a VPN ma zachránila.

Čo sa týka cesty na hotel, nemohlo to byť jednoduchšie. Pri vystupovaní z lietadla má už čakala letuška s mojím menom na papieri a informáciami ohľadom ubytovania. Všetko na letisku som absolvoval s ňou, pomohla mi vypísať papiere, zavolala šoféra autobusu a odprevadila ma až doňho. Autobus je free a cesta na hotel trvala nejakých 20-25 minút.

Cesta nazpet na letisko je rovnakým autobusom – ten som si zablokoval na checkine na hoteli. Na checkin stačil screenshot z apky. Škoda, že sa musím checkoutnut už o 14:00, lebo let mám až 00:15, ale aj tak je fajn mať sa kde natiahnuť, dať si sprchu a raňajky zdarma. Na izbe som zatiaľ sám.

Jediný problém bola komunikácia v angličtine, veľa toho nerozumeli (či už na letisku alebo v hoteli), ale nejako sme sa nakoniec dorozumeli. Ku spaniu na letisku – boli tam miesta, kde sa dalo pohodlne vyspať.

Fotky od Erika

Příplatek v hotelu byl jen 150 juanů… byla docela kosa, těsně nad nulou a v hotelu se zaplo topení až při vstupu do pokoje.

Sama jsem si vytvořila problém, když jsem se vracela z NZ. Hned za vstupní halou před odbavením čekala kočka z hotelu, která mi dala instrukce, kde čekat na odvoz, takže super. Ale jak jsem byla rozespalá, šla jsem do transferu místo přes imigrační, takže jsem skončila v odletové hale, a když jsem se chtěla vrátit, nastal problém v komunikaci. Jednotliví pracovníci jsou jak vojáci – nesmí opustit stanoviště, takže mě posílali od jednoho k druhému pořád dokola, ani překladač nepomohl. Naprosté peklo 2 hodiny, 4x jsem prošla security prohlídkou, až jsem natrefila na civilního Číňana, co zřejmě žil v zahraničí, angličtinu měl lepší než já. Ten to vše pochopil, vzal mě za ruku, vysvětlil všem o co jde, a tak jsem se zpětným chodem vrátila na imigrační a ven. Samozřejmě v hale nikdo nečekal, ale v informačním centru jsem řekla svůj problém, oni zavolali do hotelu, ti kontaktovali tu kočku, která přišla naštvaná, ale nakonec vše v poho. Dokonce jsem stihla snídani 5 min před koncem.

Pokaždé jsem si prošla okolí hotelu, abych viděla, jak žijí, do centra jsem nejela. Připomněla jsem si život v diktatuře, vybavilo se mi dost vzpomínek na tu dobu. Měli bychom denně děkovat, jak se teď máme.

Všechno proběhlo úplně bez problému! Lety byly super a jsem hrozně vděčná za to, že jste mi takhle pomohli a letenky našli. Při prvním layoveru jsem dokonce zvládla vyjít ven (i když dostat se v Číně přes imigrační mi trvalo zhruba dvě hodiny domlouvání se snad s každým, kdo tam pracuje) a jela jsem zdarma na tour, kterou na letišti nabízí. Tour byla skvěle zorganizovaná, takže ji moc doporučuji. Hlavně jsem nemusela nic vymýšlet, jen jsem nasedla do autobusu a jela.

Nejkomplikovanější část byla dostat se z hotelu v Budapešti na jejich letiště, vzal mě až třetí rozmrzelý autobusák. Letadla na čas. Na letištích se dalo jednoduše orientovat, popisky v angličtině.

V Shanghai jsem řidiče nenašel, nejspíš mě zdrželi déle na kontrole, poněvadž jsem měl spoustu razítek v pasu. Místo cesty do hotelu mě čekal úžasný Maglev a milion kamer v centru… zpět na letišti přišla únava, Číňani si sami sebe moc nevšímají, tak nebylo divné se natáhnout ve Starbucks bez objednávky, kde měli pohodlné sedačky. Jídlo v letadlech umí překvapit. Angličtina čínských letušek je někdy k nerozeznání od jejich rodné mandarinštiny, ale o to jsou milejší a ochotnější.

A konečně přílet do země zaslíbené, na Zéland. Měl jsem trošku strach z bio security. Na kontrole jsem se snažil sdělit, že nesu úplně všechno, ať se na to radši podívají – ostré nože, jídlo, boty, neznačené tabletky – ale pán s úsměvem řekl, že jeho práce je postarat se o špinavé boty. Poté co mi je krásně vyčistil, cesta byla volná (žádné pojištění, ani proof of funds, ani pohovory).

Co by přesun zlepšilo? Rozhodně delší stopover – Shanghai stojí za víc než pár hodin a je dobré se aklimatizovat na posuny. Cestuje se mnou kluk bez virtuálního operátora, bez směnárny (Wise) a bez offline map (Maps.ME) – zdůrazňuju, že bez toho je to peklo a všichni takové cestovatele stáhnou z kůže. A další tip: příště bych si vzal poloprázdný batoh a v Číně na nákupy.

Všechno proběhlo v pohodě. Na letišti sice nikdo nečekal, ale u exitu z letiště jsme vyšli východem 4 a tam čeká shuttle s nápisem Best, který lidi sváží do hotelu a potom i zpět na letiště (shuttly čekají před hotelem). Jezdí to v pravidelném intervalu, myslím po 20 minutách nebo půl hodině.

Na recepci jsme ukázali QR kód a dostali kartu k odemčení pokoje. Rovnou jsme i dostali snídaňový balíček (podobně jako v letadle – dvě buchtičky, sušenky a fruko). V hotelu je kavárna a restaurace, ale žádnou z našich karet se nepodařilo zaplatit, takže pokud má někdo hlad, bude lepší se najíst rovnou na letišti nebo si vybrat hotovost. Jinak pokoj byl moc hezký a dobře vybavený.

Protože už jsem stejný let jednou absolvovala, kdy jsem zabookovala hotel, osprchovala se a vyspala, říkala jsem si teď při čase stráveném jen na letišti, že je to vlastně fajn – neměla jsem náladu stát hodiny ve frontě na víza.

Jak ten let přilétá brzo, kolem páté hodiny, je tam otevřená jedna, dvě přepážky na 200 lidí, co se chtějí dostat ven. A pokud člověk není první v řadě, tak se tam unavený a nevyspaný fakt načeká. Takže pochodit si letiště, ustlat si v klidné části haly, nic neřešit, bylo super.

Ty 3 hodiny před odletem jsem šla zkusit ten salónek. Po ukázání screenshotu mi paní řekla, že to není jejich salónek, ale letištní, a poslala mě jinam. V letištním salónku jsem však měla taky útrum, a šla to ještě jednou zkusit vykomunikovat. Paní klikla na QR kód a byla jsem tam.

Bufet plný jídla, pití, dokonce šáňo i víno si tam člověk mohl nalít. Jídlo čínské, vege verze trochu bída, ale najíst se dalo. Sprchy mají svoji speciální recepci a člověk jde do pořadníku. Dostaneš celou koupelnu jako v hotelu – ručníky, kartáček, pasta. Času máš, kolik chceš.

Za mě možnost salonku fakt super, opravdu asi lepší než hotel a byrokracie na letišti, když člověk nechce do města. Najíš se, osprchuješ se, dáš si čaj, kafe… nebo šáňo. Nejde to koupit na místě kartou – možná hotově nebo nějaký online booking. Rozhodně bych tuto možnost doporučila dál.