Prošla jsem podmínky desítek australských půjčoven a sepsala, kam tě s běžným autem pustí, kde už pojištění neplatí a co je zakázané úplně.

Smíš v Austrálii řídit?

Do Austrálie si vezmi svůj řidičský průkaz a k němu mezinárodní řidičský průkaz, nebo případně úřední překlad řidičského průkazu do angličtiny. Samotný český řidičák nestačí, protože v něm nejsou údaje v angličtině.

U překladů je ale trochu zmatek, neboť každý stát si může stanovit vlastní podmínky. Západní Austrálie například požaduje překlad ověřený konzulátem nebo diplomatickou misí. Severní teritorium zase uznává překlad od překladatele autorizovaného přímo v NT, což je něco, co si z ČR jednoduše nezařídíš.

Pokud tedy plánuješ roadtrip přes více australských států, mezinárodní řidičský průkaz je nejjednodušší varianta. Vyřídíš ho na kterémkoli obecním úřadu s rozšířenou působností a poplatek je jen pár desítek korun.

Jak dlouho můžeš jezdit na český řidičák?

Pokud jedeš do Austrálie jen na dovolenou, tyto lhůty tě většinou nemusí trápit. Důležité začnou být ve chvíli, kdy v Austrálii zůstáváš déle, například v rámci pracovního víza.

Pozor na věk

U některých půjčoven nestačí splnit běžnou věkovou hranici pro osobní auto. U vozů určených do outbacku může být minimální požadovaný věk vyšší.

Například Alice Car Rental půjčuje běžná auta od 21 let, ale u vozů s pohonem 4WD požaduje, aby řidiči bylo minimálně 25 let. Adventure Rentals má u 4WD camperů také hranici 25 let a k tomu navíc požaduje minimální pronájem na sedm dní.

Při výběru auta do outbacku tedy nekoukej jen na cenu a typ vozu. Nejdřív si ověř, jestli vůbec splňuješ podmínky půjčovny.

Pět půjčoven, které jsou ve skutečnosti jedna firma

Na první pohled to možná vypadá, že máš na výběr z mnoha nezávislých půjčoven, ale realita je trochu jiná. Od velké fúze v roce 2022 patří značky Britz, Maui, Mighty, Apollo a Cheapa Campa pod křídla jediné mateřské společnosti – skupiny thl. Dříve k nim patřil i Hippie Camper, ale ten už dnes nefunguje a jeho původní web tě pouze přesměruje na Mighty. Značku Star RV pak musela skupina na popud antimonopolních úřadů odprodat, takže ji dnes vlastní společnost JUCY.

Pro tebe jako cestovatele to znamená, že ať už si vybereš kteroukoli z těchto pěti značek, ve skutečnosti volíš jen cenovou hladinu a stáří vozu z jednoho obrovského sdíleného parku. Zbrusu nová auta dostávají prémiovější Maui a Britz. Zhruba po roce či dvou provozu se vozy posunou o úroveň níž k Apollu. A jakmile mají odslouženy tři až čtyři roky, dožívají u těch nejdostupnějších – Mighty a Cheapa Campa. Fyzicky si tak jdeš pro auto do stejného depa, spoléháš na stejný servis a podepisuješ prakticky totožné podmínky. Liší se hlavně rokem výroby v techničáku a finální částka.

Když si tedy detailně nastuduješ, jaké nezpevněné cesty ti povoluje Britz, tak to většinou úplně stejně platí i pro zbylé čtyři. Nezávislými hráči na trhu s campervany tak zůstávají především Camperman Australia a Travellers Autobarn. A jak si ukážeme o kousek níž, jejich přístup k jízdě mimo asfalt se od této velké pětky diametrálně liší.

Co vlastně znamenají pojmy nezpevněná cesta a off-road

V australských nájemních smlouvách jsou oba tyto termíny jasně definované a definice se napříč trhem skoro neliší. Nezpevněná cesta je taková, která sice byla oficiálně vybudována, ale chybí jí tvrdý povrch z asfaltu nebo betonu. Zkrátka jde o klasickou udržovanou prašnou cestu, po které naprosto v klidu projedeš i běžným osobním autem.

Pojem off-road pak zahrnuje všechno ostatní. Patří sem neupravené cesty, protipožární průseky, vyjeté koleje, brody a přílivová pásma, pláže, písek, skály, ale i obyčejná pole nebo pastviny. Jinými slovy, i když jen sjedeš na louku, abys zaparkoval/a u hezké vyhlídky, podle podmínek půjčovny už se pohybuješ v off-roadu.

Další pojem, se kterým se můžeš setkat, je tzv. gazetted road. Označuje se tak jakákoliv zpevněná i nezpevněná cesta, která má své jméno, najdeš ji v oficiálních mapách a pravidelně se o ni stará místní či státní správa. Když se tě tedy u přepážky ptají, jestli plánuješ jezdit po gazetted trasách, zajímá je přesně tohle.

Tři typy omezení prašných cest

První variantou je vyšší nesnižitelná spoluúčast. V tomto případě tě půjčovna na nezpevněnou cestu sice pustí, ale pokud se něco stane, platíš speciální a mnohem vyšší sumu, kterou nelze srazit žádným připojištěním. Například Redspot má ve smlouvách položku Unsealed Road Liability, která říká, že štěrk znamená větší riziko, a proto i tvoji větší odpovědnost. U dvoukolek k tomu navíc přidává rychlostní limit padesát kilometrů v hodině. Přesná čísla mimochodem rozebírám v článku o poplatcích.

Druhou možností je úplná ztráta krytí. Spousta půjčoven má v podmínkách, že jakmile sjedeš z asfaltu, přestává pojistka platit. Například u Campermanu neseš plnou odpovědnost za veškeré škody na autě, cizí majetek, odtah i posudek. U RaD Car Hire krytí přestává platit, když s autem na nezpevněnou cestu vůbec vjedeš, i když se mu reálně vůbec nic nestane.

Třetí varianta je, že ti půjčovna zakáže vyjet za určitou hranici, a to i po hladké silnici. Třeba Gecko v Darwinu tě nepustí dál než tři sta kilometrů od města. JJs zakazuje jakoukoliv cestu jižně od Katherine a perthská Burswood omezuje pohyb výhradně po Kalbarri na severu a Albany na jihu.

Jaké půjčovny ti umožní vjet na nezpevněné cesty?

Tohle je asi ta nejdůležitější tabulka z celého článku, v češtině podobný přehled nenajdeš. Údaje jsem vytáhla přímo z aktuálních smluv jednotlivých půjčoven. Rozdíly jsou vážně extrémní, limity se liší klidně i dvacetinásobně. Měj ale na paměti, že se mohou v čase měnit.

Všimni si té dvanáctikilometrové výjimky u velkých půjčoven. Nestačí, že je úsek krátký, cesta musí prokazatelně vést ke kempu nebo k atrakci. Pokud si po stejně dlouhé nezpevněné cestě jen zkrátíš cestu mezi dvěma asfaltkami, do výjimky nespadáš, i kdyby byla cesta v perfektním stavu. JUCY je ještě přísnější a mluví výhradně o cestě ke kempům, a atrakce v podmínkách vůbec nemá.

Avšak třeba u Awesome Campers i na povolené tříkilometrové příjezdové cestě při problému platíš veškeré škody i odtah zpátky do depa ze svého. Povolení k vjezdu zkrátka automaticky neznamená, že tě chrání pojistka.

Úplně jinou logiku má půjčovna Bargain, která ti jízdu mimo asfalt povolí podle stavu cesty. Pokud je cesta udržovaná a auto na ní nepoškodíš, můžeš jet bez ohledu na to, kam míříš. Místo toho má ale ten vůbec nejdelší seznam konkrétně zakázaných tras v Západní Austrálii, jaký jsem u běžné půjčovny viděla.

Může si web půjčovny a jejich smlouva odporovat?

Rozpor mezi webovými stránkami půjčoven a samotnou smlouvou je záludný problém, na který občas narážím. U několika firem tvrdí marketingová prezentace něco úplně jiného než papíry, které nakonec podepíšeš. V případném sporu přitom samozřejmě platí výhradně text smlouvy.

Příkladem je Network Car & Truck Rentals. Zatímco pobočka v Cairns na webu slibuje terénní pojištění, které ti dovolí vyrazit mimo asfalt, na stránkách téže značky pro Gold Coast najdeš v častých dotazech přesný opak – všechna auta musí zůstat na zpevněné silnici. Pobočka v Cairns navíc své oficiální podmínky na webu vůbec nezveřejňuje, takže slib z hlavní stránky zůstává jen nepodloženým reklamním textem.

Podobně je na tom Easy Rent A Car v Perth. V sekci otázek a odpovědí ujišťují, že jejich čtyřkolky jsou pro off-road jako stvořené a stačí to nahlásit při rezervaci. Jenže v obchodních podmínkách se dočteš, že auto nesmí do terénu ani na pláž bez předchozího písemného souhlasu, a poškození způsobené jízdou po nezpevněné cestě mají rovnou ve výlukách z pojištění.

Svébytný přístup má i Allstar Camper Hire. Na webu se vymezuje vůči velkým řetězcům a tvrdí, že s jejich čtyřkolkami můžeš na jakoukoli pláž, kde je vjezd povolen. Ve smlouvě už ale najdeš zákaz jízdy v pásmu přílivu. A co je hlavní, pokud v písku nebo na štěrku zapadneš, veškerou opravu platíš ze svého – tedy přesně to, co ti při jízdě po pláži hrozí nejvíc.

Určitě tím nechci říct, že jsou tyto firmy nepoctivé. Třeba Allstar je jedna z mála půjčoven, která tě do terénu legálně pustí. Důležité je ale vědět, že líbivá věta na webu ti při sporu nijak nepomůže. Pokud ti půjčovna na stránkách slibuje něco, co ve smlouvě chybí, nech si to potvrdit e-mailem a ten si pečlivě ulož.

Jak se půjčovna dozví, že jsi sjel/a ze silnice?

Odpověď je jednoduchá, z GPS ve voze. Australské půjčovny mají v autech běžně nainstalovanou telematiku. Důkladným umytím auta v myčce se tedy nic nezachrání, protože tvoje přesná poloha se zaznamenává bez ohledu na to, jak čistá je karoserie při vracení.

Mnohem podstatnější než samotná existence sledování je ale to, kdy ho půjčovna reálně použije. Nikdo ti nebude volat ve vteřině, kdy sjedeš na prašnou cestu, a nikdo tě nebude předem varovat. Data z GPS se vytáhnou až ve chvíli, kdy nahlásíš pojistnou událost nebo si zavoláš o odtah.

Na prašných cestách celkem běžně potkáš auta značek, které tam podle podmínek nesmějí. Smluvní háček se totiž aktivuje až v momentě, kdy to pojištění potřebuješ.

Kam tě nepustí ani se čtyřkolkou?

I když si připlatíš za pohon všech čtyř kol, existuje seznam míst, kam s ním podle smluv zkrátka nesmíš. Například Britz má tenhle zákaz naprosto nekompromisní a u ostatních půjčoven to vypadá velmi podobně. Tabu je Old Telegraph Track na Cape York, CREB Track, Starcke Track a Frenchman Track v severním Queenslandu. Zapomeň také na ostrovy Fraser Island (K’gari) a Moreton Island, na plošně všechny pláže bez ohledu na to, zda po nich vede oficiální cesta, na oblast Boggy Hole v národním parku Finke Gorge nebo Central Arnhem Road za obcí Beswick. K tomu si přidej extrémní trasy Canning Stock Route a Old Gunbarrel Highway, na které tě nepustí dokonce ani specialisté na drsný outback. Půjčovna 1300 Truck Hire k výčtu navíc přidává Lost City v Litchfieldu a starou jižní cestu z Marvale do Finke.

Pozor si dej také na sezónní zákazy. Celý poloostrov Cape York je uzavřený během období dešťů, tedy od 1. prosince do 31. května. Pokud cestuješ jen ve dvoukolce, přičti si k tomu trasu Great Central Road a v období od 1. června do 30. září i všechny příjezdové cesty k lyžařským střediskům. Samostatnou kapitolou jsou pak místa, kam smíš jen s povolením předem. U dvoukolek se to týká ostrovů dostupných trajektem, jako jsou Kangaroo Island, North Stradbroke Island, Magnetic Island a Bruny Island. Pamatuj ale, že souhlas musíš mít černé na bílém v e-mailu. Ústní slib u přepážky tě při problémech nezachrání.

Fraser Island

Pokud sníš o návštěvě ostrova K’gari, tak určitě tak nepodnikej s autem z pevniny. Vůz si půjčíš v Brisbane nebo v Hervey Bay u firem, které mají auta pro ostrov speciálně pojištěná a kryjí i případné vyprošťování. Třeba společnost Wongai 4WD Hire ti k pronájmu navíc přidá bezplatné školení jízdy v písku, které podle tvých dosavadních zkušeností zabere pět až třicet minut. Vyjde to sice o něco dráž než běžná čtyřkolka z pevniny, ale je to jediná varianta, u které se nedostaneš do sporu s půjčovnou.

Jakou trasu v Austrálii můžu jet s půjčeným autem?

Většina slavných míst v Austrálii je dostupná běžným autem po asfaltu. Zrádná je ale ta hrstka lokalit, u kterých to předem není tak úplně jasné.

Půjčovny v Cairns a Daintree

Cairns funguje jako hlavní brána k Velkému bariérovému útesu, do pralesa Daintree i na drsný poloostrov Cape York, a paradoxně právě tady mají běžné půjčovny ty vůbec nejpřísnější a nejdetailnější zákazy z celé Austrálie. Rozdíly v podmínkách jsou tak propastné, že to, u koho si auto půjčíš, ti vlastně od začátku nadiktuje celý itinerář.

Mini Car Rentals prašné cesty zakazuje úplně, tolerují pouze kraťoučké příjezdovky na parkoviště. Do Cooktownu se s nimi sice dostaneš, ale jedině po zpevněné vnitrozemské silnici a s podmínkou pronájmu minimálně na dva dny. Vyhlášená pobřežní trasa Bloomfield Road je absolutní tabu, stejně jako oblasti Chillagoe, Davies Creek a vodopády Emerald Creek – to vše jednoduše proto, že tam chybí asfalt.

BettaCNS vyžaduje jízdu výhradně po řádně vybudované zpevněné silnici. Navíc u nich podepisuješ něco, co se u jiných australských firem moc nevidí – dostaneš k podpisu přímo mapu se zakázanou zónou. Povolené oblasti zahrnují Cooktown, Lauru, Daintree, Port Douglas, Mareebu, Atherton, Mission Beach, Cardwell, Townsville a Charters Towers. Zato úplně všechno na západ od Kennedy a Gregory Developmental Road a cokoliv severně od linie Cooktown–Laura už svítí červeně jako přísný zákaz vjezdu.

Right Price má snad ten nejpodrobnější jmenovitý seznam zákazů v zemi. S jejich autem nesmíš do oblasti severně od Chillagoe, západně od Georgetownu, ani na sever od Cooktownu a Laury. Zapovězená je také Burke Development Road, oblast severně od Maggieville, veškeré nezpevněné cesty na sever a západ od Mount Isa, Bloomfield Track a populární Savannah Way.

Cruising Car Rental je jediná z cairnských firem, která dělá zřetelnou výjimku pro čtyřkolky. Zatímco běžná auta s náhonem na dvě kola se musí striktně držet asfaltu (na sever dojedou jen po Cape Tribulation a na západ končí u zpevněného úseku do Chillagoe), operační zóna pro 4WD je mnohem volnější. Sahá na jih po Airlie Beach, na sever po Cooktown a na západ po Chillagoe. Zásadní pozor si ale dej, pokud by sis půjčil/a sporťák nebo minibus, jakmile s nimi sjedeš na nezpevněnou cestu, okamžitě a bez náhrady ti propadá pojistka i kauce.

1300 Truck Hire představuje na cairnském trhu opačný pól. U čtyřkolek je jejich výčet míst, kam tě s autem pustí, překvapivě velkorysý. Zahrnuje lahůdky jako Simpson Desert, Strzelecki Track, Gunbarrel Highway, Cape York, Bungle Bungles, Oodnadatta, Birdsville, Tanami, Plenty Highway, Gibb River Road, Burke Development Road, úsek z Chillagoe do Normantonu nebo část Savannah Way. I tady ale existují mantinely. Striktně zakázána je Canning Stock Route, Old Gunbarrel Highway, Lost City v Litchfieldu, náročný telegrafní úsek na Cape Yorku, Boggy Hole a stará jižní cesta z Marvale do Finke. Nepustí tě ani na ostrov K’gari (Fraser Island) či na jakékoliv pláže a od prosince do května zavírají i Cape York. Celá tahle outbacková svoboda má ale pochopitelně jeden háček, za veškeré škody, které na těchto povolených trasách způsobíš, odpovídáš v plné výši ty sám/sama.

Půjčovny v Západní Austrálii

Západní Austrálie představuje dost nešťastnou kombinaci, má totiž nejpřísnější podmínky v zemi, ale zároveň nejdelší vzdálenosti. Většina půjčoven v Perth je sice skvělá pro pohodový asfaltový roadtrip po jihozápadě, ale pokud chceš vyrazit kamkoliv víc na sever, je tu problém.

Aries a No Birds mají podmínky nastavené hodně podobně. Aries vyžaduje jízdu striktně po zpevněných silnicích a ve své flotile nemá jedinou čtyřkolku. Jejich základní operační zóna je rádius pět set kilometrů od Perthu, který si můžeš za jednorázový poplatek protáhnout do Exmouth, Meekatharry, Kalgoorlie, Norsemanu a Esperance. Půjčovna No Birds je na tom podobně, její základní zónu tvoří městečka Geraldton, Paynes Find, Southern Cross, Jerramungup a Albany, přičemž za příplatek tě pustí o něco dál. Zásadní je, že pojem nezpevněná cesta v jejich smlouvách vlastně vůbec nefiguruje, auto zkrátka smí jezdit výhradně a pouze po zpevněném asfaltu.

U Burswood je zákaz sjezdu z asfaltu absolutní, a to za všech okolností. Povolená oblast sahá jen po Kalbarri na sever, Albany na jih a Great Southern Highway na východ. Pokud tě napadne zónu svévolně opustit, připrav se na hodně tučnou pokutu 1 100 dolarů.

H2O Holiday Car Rentals nabízí na první pohled jednu z nejštědřejších povolených zón vůbec. Úplně bez speciálních příplatků za odlehlé oblasti s nimi dojedeš do Kalbarri, Monkey Mia, Carnarvonu, Exmouth, Meekatharry, Kalgoorlie i Esperance. Jen musíš zůstat na asfaltové silnici.

Pokud si auto půjčíš z perthského letiště, Redspot ti ve smlouvě omezí manévrovací prostor. S jejich autem nesmíš přejet do jiného státu. Zároveň nesmíš severněji ani východněji než do Exmouth, a nepustí tě ani na východ za Kalgoorlie nebo Esperance.

Když to celé shrnu, do skutečného terénu tě z Perthu legálně pustí v podstatě jen dvě firmy – Allstar Camper Hire a Easy Rent A Car. I u nich ale bohužel platí to, před čím jsem varovala o pár odstavců výš. Mezi tím, co slibuje lákavý marketingový web, a tím, co podepisuješ ve smlouvě, panuje dost velký rozpor. Ať už tedy plánuješ cokoliv, vždycky si nech povolení na konkrétní trasu potvrdit písemně.

S jakou půjčovnou se dá jet do Outbacku?

Naštěstí existuje malá hrstka specializovaných firem, které staví svůj byznys přesně na tom, kvůli čemu se do Austrálie jezdí nejvíc, na svobodě v divočině. Svá depa soustředí tam, kde to dává smysl: v Cairns, Darwinu, Alice Springs, Broome a Perthu. Ve velkoměstech jako Sydney nebo Melbourne bys je hledal/a marně.

Adventure 4WD Hire jsou srdcaři, kteří mají šest dep a nabídnou ti vymazlenou Toyotu Hilux Camper (ročník 2025) se střešním stanem Darche, 270° markýzou a šnorchlem Safari. V základu je 140litrová nádrž, vyprošťovací sada, kompresor, nouzový lokátor a Starlink s padesáti giga dat zdarma, což řeší problém se spojením, který v outbacku jinak vyřešit nejde. Nezpevněné cesty u nich nejsou plošně zakázané, naopak tě pustí všude tam, kam vedou oficiální mapy. Zákaz se vztahuje jen na pár extrémů, jako je Old Telegraph Track, Frenchman’s Track, CREB Track, Boggy Hole nebo Canning Stock Route. Kromě toho nesmíš na neupravené vyjeté koleje, pláže pod hladinou přílivu, solná jezera, zaplavené cesty a do brodů hlubších než půl metru.

U Adventure Rentals najdeš flotilu starou maximálně dva až tři roky a dost možná tu vůbec nejlepší standardní výbavu na trhu. V ceně máš šnorchl, zvětšenou nádrž, bytelný bull bar, kompresor, vyprošťovací sadu, vysílačku, lékárničku i couvací kameru. S jejich auty můžeš vyrazit na zpevněné i nezpevněné cesty a schválené 4WD tracky, akorát musíš dodržet maximální rychlost osmdesát kilometrů v hodině. Podmínkou je také minimální věk řidiče pětadvacet let a pronájem alespoň na sedm dní.

Pobočka Thrifty 4×4 Adventure v Severním teritoriu má ve flotile Mitsubishi Triton GSR (ročník 2025) vybavené střešním i pozemním stanem a 85litrovou lednicí s mrazákem. Mají ten vůbec nejpodrobnější seznam povolených a zakázaných cest v celé Austrálii. I když ti vjezd na některé trasy povolí a ty si zaplatíš to nejdražší krytí (Premium nebo Ultimate Protection), na těchto konkrétních cestách ti pojistka zkrátka platit nebude. Pokud se nabouráš s dalším autem, platíš neredukovatelnou spoluúčast 5 500 dolarů, a pokud se vybouráš sám/sama, bude tě to stát rovnou 7 700 dolarů.

Allstar Camper Hire má pravidlo, které mě osobně baví nejvíc, protože je konečně srozumitelné. S autem prostě smíš na jakoukoliv cestu, kterou najdeš zobrazenou v offline mapách Hema, a ty si v Austrálii stejně dřív nebo později pořídíš. Mají jen pár jasně vyjmenovaných výjimek: Fraser Island, Canning Stock Route, Simpson Desert, Arnhem Land, Gunbarrel Highway a místa pod hladinou přílivu, na plážích nebo mimo aktuální mapy. Každý brod si musíš nejdřív projít pěšky, abys zkontroloval/a hloubku, přičemž nedoporučují vodu hlubší než půl metru nebo místa, kde to teče proudem. Případné vyproštění z nezpevněného povrchu jde vždycky kompletně na tvůj účet, bez ohledu na to, proč jsi vlastně zapadl/a.

Wongai 4WD Hire operují z Brisbane a Hervey Bay a jsou to specialisté na ostrovy jako K’gari, Moreton, Stradbroke a Bribie. Jejich dosah ale končí většinou někde jižně od Cooktownu, takže epickou cestu na Cape York s nimi bohužel nepodnikneš.

Kilometrový rádius a hranice států

Poslední kategorie zákazů nemá s kvalitou cesty vlastně nic společného, a přesto ti dokáže nabourat itinerář. Je jí vzdálenost od pobočky nebo striktní zákaz přejíždět hranice jednotlivých států.

Třeba takový rádius pět set kilometrů od místa vyzvednutí je v Austrálii vcelku běžný standard, na který narazíš v podmínkách například u půjčoven Trend a RaD Car Hire. Trend k tomu navíc u sedmimístných aut, SUV a čtyřkolek přidává ještě denní limit dvou set kilometrů a za každý ujetý kilometr navíc si pak připlatíš. Na dlouhý roadtrip to tedy logicky není auto, po kterém bys měl/a sáhnout.

Další zrádnou kapitolou jsou zákazy vjezdu do jiných australských států. Půjčovna Camperman tě s modely Juliette a Paradise Family vůbec nepustí za hranice Queenslandu, Nového Jižního Walesu a Victorie. Jejich větší model Maxie sice smí křižovat celou Austrálii, ale mimo zmíněné tři státy s ním máš zase zakázáno řídit v noci. Travellers Autobarn vyžaduje pro cesty na Tasmánii a Kangaroo Island předchozí souhlas, zatímco Bargain tě s autem vyzvednutým v Západní Austrálii vůbec nenechá tento stát opustit. A podobně Right Price v Cairns nepovoluje vjezd do Severního teritoria ani do Západní Austrálie, zatímco Mighty pro své modely MightyLITE nepovoluje s nimi jet do Tasmánie.

Dost omezující v půjčování auta je Severní teritorium. Darwinská půjčovna Territory Car Hire ti na jih po Stuart Highway dovolí jet k Matarance a na západ po Victoria Highway jen ke Katherine Hot Springs. Smlouva zakazuje cesty k Jim Jim Falls i Twin Falls, na Kakadu Highway za Ubirr a na Gunlom Falls Road. Podle podmínek Alice Car Rental z Darwinu zase nesmíš bez souhlasu dál na východ za Cahills Crossing, na jih pod Mataranku ani na západ za Timber Creek. Gecko tě pak omezí rádiusem tří set kilometrů a JJs zatrhne jet jižně od města Katherine.

Z toho vychází jedno jasné pravidlo. Pokud plánuješ projet oblast Top End s odbočkou do Litchfieldu a na samotný okraj Kakadu, běžná městská půjčovna v Darwinu ti bude bohatě stačit. Jakmile se ale chceš vydat z Darwinu dál na jih až do Alice Springs nebo k Uluru, musíš najít firmu, která ti takovou cestu výslovně dovolí. A těch je na trhu opravdu jako šafránu.

Potřebuješ 4WD, nebo je to marketing?

Zvládneš to bez čtyřkolky skoro všude, kam se jezdí běžně. Čtyřkolku potřebuješ akorát do Kimberley, na Cape York, do Karijini a do Outbacku, což je jiný typ dovolené než dvoutýdenní roadtrip po východním pobřeží.

V Západní Austrálii může vyjít obyčejný campervan na dva měsíce kolem 2 000 dolarů oproti 7 700 dolarům za čtyřkolku se stanem na střeše. Stan na střeše je skvělý, pokud se nepřesouváš každý den. Pak ho pořád skládáš, za deště nemáš kde vařit a v noci lezeš dolů po žebříku.

Ona čtyřkolka sama o sobě často nic neřeší. Perthská H2O má ve flotile LandCruiser 4×4 a stejně s ním dovolí vjet jen na asfaltovou silnici.

Jaké je nejlevnější řešení?

Kvůli třem dnům v terénu si nemusíš půjčovat čtyřkolku na celý roadtrip. Nejdřív si spočítej, na kolik dní ji opravdu potřebuješ. Pokud je to jen krátký úsek cesty, může dávat větší smysl půjčit si 4WD až na místě nebo si terénní část projet s organizovaným výletem.

Zbytek cesty pak zvládneš v obyčejném autě, které bude levnější na půjčení i provoz a často i pohodlnější na dlouhé přejezdy.

Smím jezdit v noci a co když srazím klokana?

Některé půjčovny mají noční jízdu zakázanou přímo ve smlouvě. A pokud zákaz porušíš, můžeš přijít o pojištění.

Territory Car Hire například zakazuje jízdu od západu do východu slunce mimo oblast Darwinu úplně. Alice Car Rental má na pobočce v Alice Springs zákaz jízdy mimo města mezi soumrakem a svítáním v Severním teritoriu a Západní Austrálii. Camperman zase zakazuje noční jízdu u modelu Maxie ve všech státech kromě tří východních. Na Kangaroo Island zakazuje Budget jízdu mimo obce od soumraku do svítání.

Důvod je celkem jasný, klokani a další zvířata jsou po setmění na silnicích mnohem aktivnější. Nejrizikovější bývá zhruba hodina až dvě před setměním, celá noc a ještě přibližně hodina po východu slunce. Právě tehdy se vyplatí být za volantem obzvlášť opatrný, a pokud to jde, raději vůbec nevyjíždět.

A pokud před tebou nebude klokan, ale wombat, je to ještě větší problém. Wombat je totiž nízký, těžký a překvapivě tvrdý a srážka s ním může způsobit velmi vážné poškození auta.

Když už ke srážce dojde, zastav na bezpečném místě a zkontroluj situaci. Pokud je zvíře zraněné, zavolej pomoc. K mrtvému klokanovi se ale nevracej pěšky po silnici, pokud potřebuješ zkontrolovat, jestli je ve vaku mládě, udělej to co nejbezpečněji a mimo provoz.

Ve Victorii můžeš volat 1300 WILDLIFE, v oblasti Brisbane 1300 ANIMAL. Jinde kontaktuj místní záchrannou službu pro zvířata nebo v případě bezprostředního nebezpečí volej 000.

Kde smíš ve voze přespat?

Spát v autě nebo karavanu zaparkovaní na ulici není v Austrálii tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Volné kempování je ve většině měst zakázané a konkrétní pravidla si určuje každá obec sama.

Na rozdíl od Nového Zélandu navíc v Austrálii neexistuje jedna celostátní certifikace, která by ti říkala, že je vůz uzpůsobený pro volné kempování. Žádnou nálepkou na autě si tedy spaní mimo kemp nevyřešíš.

Obecně platí jednoduché pravidlo, čím blíž pobřeží a turistickým místům, tím přísnější kontrola. Ve vnitrozemí bývají pravidla volnější a v menších obcích může být tolerované například přenocování u řeky nebo na odlehlejším místě. Ale nespoléhej na to. To, že na místě někdo před tebou nocoval, ještě neznamená, že je to legální.

Kontroly navíc nejsou nic neobvyklého. Strážci mohou místo projet večer a lidi, kteří tam kempují, vyzvat k odjezdu. Když se po setmění vrátíš, můžeš ráno místo snídaně řešit pokutu.

Pokuta, nebo pár dolarů za kemp?

V roce 2025 vyšla v Queenslandu pokuta za kempování bez povolení na 322 australských dolarů. Přitom povolení ke kempování ve státním parku od 1. července 2026 stojí 7,75 dolaru za osobu a noc, případně 31 dolarů za rodinu.

Jinými slovy, pár dolarů za legální místo je výrazně levnější než riskovat pokutu.

Dvě aplikace, které se vyplatí mít

Na hledání míst, kde můžeš legálně přespat, se hodí appky WikiCamps a CamperMate. Každá je dobrá trochu na něco jiného.

WikiCamps se platí (jednorázově) a má dobré offline mapy včetně recenzí a fotek. Hodí se hlavně při hledání bezplatných míst, výlevek a dalších praktických míst, a hlavně ve chvíli, kdy uprostřed Austrálie zjistíš, že nemáš signál.

CamperMate je appka zdarma a má víc info u placených kempů, karavanových parků a cen paliva. Offline funguje jen omezeně.

To, že s karavanem automaticky ušetříš za ubytování, je spíš mýtus. Placené kempy stojí kolem 20 až 40 dolarů za noc, karavanové parky se pohybují kolem 40 dolarů a za místo s elektrickou přípojkou můžeš zaplatit i přes 50 dolarů.

Ani přípojka není vždycky otázka pohodlí. Druhá baterie ve voze zvládne přes noc napájet lednici a světla přibližně 12 až 14 hodin. V horku ale může vydržet méně. Pokud tedy cestuješ několik dní bez připojení k elektřině, začneš velmi rychle řešit, kde baterii dobít.

Karavan ti může dát svobodu a ušetřit peníze, ale jen pokud víš, kde s ním můžeš legálně stát.

Kontrola na hranicích států

Pokud jedeš roadtrip, hranice státu pro tebe může znamenat i kontrolu auta a lednice. Není to žádná formalita a kontroly se netýkají jen kamionů.

S kontrolním stanovištěm se můžeš setkat například v Eucla při vjezdu do Západní Austrálie, v Ceduně při cestě po Nullarboru do Jižní Austrálie nebo u Broken Hill.

Západní Austrálie

Tady jsou pravidla poměrně přísná. Při vjezdu z východních států nesmíš převážet například čerstvé ovoce, saláty a zeleninu, ovocné saláty, med, vejce, maso, ryby a mořské plody, čerstvé mléko a některé mléčné výrobky. Zakázané mohou být také rostliny v květináčích a cibuloviny.

Kontrola se nemusí týkat jen jídla. Problém mohou být třeba boty se zbytky zeminy, sekačka nebo křovinořez, tedy věci, na kterých bys mohl/a nevědomky převézt půdu nebo škůdce.

Výše pokuty se může lišit podle konkrétního porušení a úřady nemají jednu sazbu, kterou by uváděly jako univerzální pokutu.

Jižní Austrálie

Ani tady není dobrý nápad přijet na hranici s plnou lednicí. Do Jižní Austrálie se nesmí převážet například čerstvé ovoce, avokádo a některé druhy zeleniny, jako jsou papriky, chilli, lilky, rajčata nebo tamarillo. Omezení se týkají také vinné révy, řízků rostlin a jakékoli zeminy.

Kontroly a omezení platí také při cestě do některých oblastí uvnitř Jižní Austrálie, například Riverlandu a na Kangaroo Island. Pokuta za porušení pravidel může být 420 australských dolarů.

Jak to vyřešit bez stresu?

Neplánuj velký nákup den před přejezdem hranice. Pokud víš, že tě čeká kontrola, naplánuj si zásoby tak, aby ti čerstvé potraviny došly ještě před hranicí. U kontrolních stanovišť bývají připravené koše, kam můžeš zakázané potraviny vyhodit.

Vždycky se řiď aktuálními pravidly konkrétního státu. Předpisy se mohou měnit a pokuta za pár zapomenutých jablek opravdu nestojí za to.

Benzín, vzdálenosti a signál

Mezi pumpama na hlavních trasách bývá vzdálenost do dvou set kilometrů, ale výjimky existují. Pardoo a Broome od sebe dělí 470 kilometrů a jediné, co je mezi tím, je roadhouse Sandfire zhruba 138 kilometrů za Pardoo.

Tankuj při příjezdu do města, ne při odjezdu. Když si to necháš na ráno, a zapomeneš, bude to problém. V odlehlých roadhousech je palivo běžně o desítky centů na litr dražší než ve městě.

Signál má jen Telstra, ostatní operátoři vlastní síť nemají a jen si pronajímají kapacitu. Levnější cestou ke stejnému pokrytí je předplacenka od Boost Mobile, která jede na Telstře. Cestovatelé, kteří vyjeli s kartou na síti Optus, zachytili signál jen ve větších městech.

Satelitní telefon na běžnou trasu přes Red Centre nebo po Stuart Highway nepotřebuješ, provoz na hlavních tazích je hustý a sám o sobě funguje jako záchranná síť. Na Birdsville, Oodnadattu, Great Central Road nebo Cape York ho Britz ale výslovně doporučuje a půjčení stojí kolem 250 dolarů na čtrnáct dní. Alternativou je Starlink, který dnes některé outbackové půjčovny dávají do výbavy vozu.

Mail, který si napiš předem

Všechny informace výše ti jsou k ničemu, pokud si je nepotvrdíš u konkrétní půjčovny, od které si auto skutečně půjčuješ. Každá může mít totiž trochu jiné podmínky.

Nejjednodušší je napsat jim ještě před rezervací a nechat si odpovědět písemně. Kdyby později vznikl spor o to, jestli jsi na určitou cestu směl/a nebo jestli se na poškození vztahovalo pojištění, budeš mít v ruce konkrétní potvrzení od půjčovny.

Můžeš jim poslat třeba tento e-mail:

Trasy vždycky vypiš konkrétně názvem, ne jen jako oblast. Věta We plan to drive in the Kimberley je něco úplně jiného než uvést přesný název silnice nebo trasy.

Nestačí vědět, že máš zaplacené pojištění nebo sníženou spoluúčast. Potřebuješ vědět, jestli tyto podmínky platí i na konkrétních cestách, kam se chystáš.

Když ti půjčovna odpoví konkrétně a jasně, víš, na čem jsi. Když začne odpověď obcházet, odkazovat tě na obecné podmínky nebo ti odmítne něco potvrdit písemně, i to je důležitá informace. Možná je čas podívat se po jiné půjčovně.

Když si tohle všechno nechceš procházet sama, na stránce půjčení auta v Austrálii najdeš výběr vozu podle typu cesty, kauce, sezonu a formulář, přes který ti vozy vyberu a podmínky projdu za tebe.

Kolik tě půjčení auta v Austrálii skutečně bude stát, tedy nejen samotné auto, ale i spoluúčast, kauce, mýtné, jednosměrné poplatky a další příplatky, mám rozepsané v článku Kolik doopravdy stojí půjčení auta v Austrálii.

Na co si dát pozor při půjčování auta kdekoli ve světě, najdeš v průvodci Jak si půjčit auto v cizině.

A pokud bude tvůj roadtrip pokračovat i ke kivákům, počítej s tím, že pravidla na Novém Zélandu jsou jiná. Přehled najdeš na stránce Půjčení auta na Novém Zélandu.

Podmínky jednotlivých půjčoven jsem procházela přímo v jejich nájemních smlouvách a všeobecných obchodních podmínkách. Půjčovny je mohou kdykoli změnit, proto si je před rezervací vždycky ověř přímo u své půjčovny.

Reklama & spolupráce: Některé odkazy na této stránce jsou affiliate. Pokud přes ně provedeš rezervaci, můžu získat malou provizi, kterou použiju na provoz tohoto webu. Pro tebe se cena nemění.